Když se mi narodilo miminko, žila jsem daleko od rodiny v německé Kostnici a nikoho jsem tam neznala. Na srazech s místními maminkami jsem se kvůli jazykové bariéře moc nechytala a popravdě mě ani nebavilo probírat typicky maminkovské věci. Toužila jsem po nějakém vyžití pro dospělé!
A jelikož jsem od přírody velmi podnikavá, našla jsem způsob, jak zabít hned tři mouchy jednou ranou: připravila jsem si prohlídku městem v němčině! S provázením už jsem měla velké zkušenosti z Prahy a Frankfurtu (více o mém příběhu zde>>) a tak jsem uveřejnila akci zdarma na Facebooku.
Docílila jsem toho, že jsem
1. …konečně lépe poznala město (hlemýždím tempem jsem přelouskala několik průvodců z knihovny)
2. …procvičila si němčinu (všechna slovíčka a fráze jsem si vypsala a nechala zkontrolovat)
3. …strávila čas s dospělými, kteří se bavili o běžných, dospělých, tématech.
Konečně v šátku!
Jedna z věcí, na kterou jsem se v těhotenství moc těšila, bylo, až si miminko uvážu do šátku. Hned v naší ulici byla prodejna, kde mi doporučili elastický model Manduca pro ty nejmenší, protože můj syn odešel z porodnice s necelými 3 kily. Když se mnou tedy asi ve třech měsících poprvé vyrazil „na túru“, nebyl žádná těžká váha.
Později jsem přešla na silnější (asi lněný) šátek a když bylo synovi půl roku, pořídila jsem pohodlné nosítko Aloe.
Provázet po městě s kočárkem by bylo bývalo určitě taky možné, ale logistika by byla mnohem náročnější, trasa by se neustále musela přizpůsobovat kolečkům kočárku. S dítětem v šátku lze ale zdolat schody i nerovnou dlažbu, vklouznout úzkými dveřmi do kostela a udržet tak krok s „bezdětnými“.
Jak to miminko snášelo?
Musím říct, že synek byl vždycky v klidu a většinu prohlídky spokojeně prospal. Zajímavé bylo, že jsem jednou prohlídku uspořádala i v angličtině, to abych ji přes samou němčinu nezapomněla. A světe div se – syn oka nezamhouřil a celou dobu tiše a napjatě poslouchal! Určitě poznal, že maminka mluví jinak, než obvykle!
Po nějaké době už jsem získala sebevědomí a začala uvažovat o provázení za peníze. Mateřská trvá v Německu jen rok, a v Kostnici, kde upálili Jana Husa, nepracoval jediný česky mluvící průvodce! Proto netrvalo dlouho a dostala jsem svou první placenou zakázku: skupina evangelíků z Jižních Čech chtěla dvouhodinovou prohlídku po stopách Jana Husa.
První placená prohlídka aneb křest ohněm
Tady už jsem byla opatrná a raději si našla hlídání. Přeci jen, chtěla jsem působit profesionálně. Jenomže chůva mi na poslední chvíli onemocněla a manžel, jako vždycky, nebyl k dispozici. Nedalo se nic dělat: nasadit šátek, doufat, že to nebude katastrofa, a vyrazit.
Bohužel, nedopadlo to úplně podle plánu. Autobus s turisty i přes moje instrukce nezastavil v centru, kde jsme se domluvili, ale na parkovišti za městem. To mělo za následek jednak pozdní začátek a zároveň jsme ztratili dalších dvacet minut cestou pěšky do centra. Kdybych byla sama, tak bych nad tím zdržením klidně přimhouřila oko. Ale syn chtěl po dvou a půl hodinách nakojit a nám toho pořád ještě docela hodně zbývalo.
Co se může pokazit, pokazí se…
Využila jsem toho, že jsme právě vcházeli do Husova domu, a nechala skupinu, ať si po vlastní ose projde expozici v prvním patře. V hale nebyla jediná židle, tak jsem se usadila na schody a začala kojit tam. Paní u pokladny nebyla nadšená, ale synkův pláč byl stále intenzivnější a mě už bylo všechno jedno.
Bohužel, jako mnohokrát předtím, synek se hned po nakojení pokakal. Začala jsem přebalovat hned na těch schodech, zatímco turisté už pomalu scházeli kolem mě po schodech dolů a byli připraveni k odchodu. Já jsem se snažila hlavně na sobě nedat nic znát a vytahovala jsem jeden vlhčený ubrousek za druhým.
Poučení
K Husovu kameni, naší poslední zastávce, jsem došla ani nevím jak, asi na autopilota, a ještě dlouho jsem tuto „premiéru“ vydýchávala. Tímto však nechci nikoho odradit, spíš naopak doporučit, jak to zařídit, aby se vám nestalo to, co mně.
Máte-li tedy ambice zkusit během mateřské něco nového, abyste se dostaly mezi lidi, udržovaly a rozšiřovaly si znalosti a zároveň mohly tyto zkušenosti později přetavit ve flexibilní výdělek po mateřské, inspirujte se mými tipy!
Tipy pro hladký průběh túry s miminkem v šátku:
1. Realistická očekávání vaší skupiny: postarejte se, aby účastníci vaší prohlídky věděli, do čeho jdou. Své prohlídky jsem schválně propagovala jako neplacené, a nijak se netajila tím, že přijdu s miminkem. Nikdy jsem si totiž nemohla být jistá, zda to syn vydrží v klidu až do konce, anebo zda se v polovině prohlídky pokaká. A poslední, co bych chtěla, by bylo vracet vstupné!
2. Pokud chcete provázet s miminkem za vstupné: musíte mít itinerář pevně ve svých rukou! Tedy nenechat se „najmout“ někým jiným, ale zorganizovat si prohlídku svépomocí. Jedině tak máte velkou pravděpodobnost, že začnete a skončíte v tom čase a místě, které jste si naplánovaly.
3. Rozumná délka procházky: Zásadní je, aby prohlídka netrvala moc dlouho, aby se i s malou rezervou vešla mezi časy kojení. Ideálně hodinu a půl. Já jsem vždycky nakojila ještě doma a sraz se skupinou naplánovala hned na první zastávce autobusu v centru, abych zbytečně neztrácela čas.
4. Promyslete místa kojení: Pokud nemůžete nakojit doma, naplánujte trasu tak, aby byl poblíž nějaký park nebo klidná kavárna s přebalovacím pultem. Já jsem takto provázela vlastně jen přes léto, takže jsem kojila i přebalovala v parku nebo na schodech za katedrálou. Jakmile je chladno, není kojení venku nic příjemného, a proto bych byla s provázením v zimě opatrná. Když už je miminko větší a můžete mu dát „v nouzi“ do pusy křupinku nebo piškot, už je to zase o něčem jiném.
5. Naplánujte místa na přebalení: odpozorujte vnitřní hodiny vašeho miminka a zkuste vsunout prohlídku do času, kdy obvykle nekaká. Stát se ale může všechno, takže mějte v hlavě připravený seznam míst, kde můžete v nouzi přebalit. Ať už venku, nebo uvnitř.
6. Mějte s sebou záchranný balíček: já jsem nosila vždy 1-2 jednorázové plínky, jednu látkovou na sliny a ublinknutí, vlhčené ubrousky a náhradní oblečky. Vešlo se mi to, i s pitím pro mě, do kabelky přes rameno.
Nejlepší tip vám ale dám na konec: Provázejte maminky jako jste vy!
Jednak pro vás budou mít pochopení a zároveň budou mít pravděpodobně čas objevovat město v tu samou dobu, jako vy! 🙂