Když se někde zmíním, že pracuji na lodi, lidé si představí parníky na Vltavě. Což je dost zavádějící představa. Naše lodě měří 135 m, mají tři obytná patra, dvě restaurace a vyhlídkovou palubu. Musím tedy dovysvětlit, že se jedná o hotelové lodě, které vozí Američany po evropských řekách.
Následuje obvykle otázka, zda tam pracuji jako průvodkyně a provázím tedy turisty ve všech městech po cestě. Opět odpovídám, že ne, a jen těžko hledám, jak stručně a výstižně popsat svoji náplň práce.
Delegátka a holka pro všechno
Asi nejvýstižnější termín pro mou práci by byl „delegátka na lodi“. A to proto, že mám na starosti program a logistiku plavby, ale také plnění přání a stížností našich hostů. Na rozdíl od posádky, která opouští loď jen v době osobního volna, já mám výlety či kulinářské akce na souši přímo v popisu práce.
Každá plavba je vlastně takový zájezd a cruise manager je přiřazen k určitému turnusu od začátku do konce. Musí být všude hostům při ruce: když mají exkurzi, jede s nimi. Když obědvají, má pauzu na oběd za normálních okolností i on. Když po vylodění pokračují hosté v rámci zájezdu ještě autobusem do jiného města na tři noci, jede s nimi. Posádka je oproti tomu na lodi celou sezonu a skupiny se jí střídají jedna za druhou.
Moje běžné pracovní ráno
Vstávám tak, abych byla zhruba hodinu před ranní exkurzí nastoupená v plné polní u mého pracovního stolu naproti recepci a připravená na všechno.
Emaily si prolítnu rychle už u snídaně (snídám v hlavní restauraci s hosty) a co nepočká, vyřizuji ihned. Nikdy nevím, kdy a kde budu mít příští klidnou chvilku.
Audio systém
Potom se připravuji na exkurzi. Mám na starosti distribuci audio systému, který dostanou naši průvodci, a který hostům umožňuje poslouchat je i na několik desítek metrů do sluchátek. Mikrofony, neboli „brbláky“, jak jim říkají průvodkyně v Bratislavě, musím nabít přes noc ve slotech obrovské nabíječky za mým stolem. Ráno je jen rozdělím do taštiček pro každého průvodce, včetně náhradních sluchátek.
Na barvě záleží
Jelikož máme na lodi opravdu hodně lidí, a často probíhají i různé exkurze paralelně, musím všechny skupiny barevně odlišit. Rozhodnu, kdo bude mít jakou barvu a které barvy případně mohou jet stejným autobusem. Podle toho potom připravím barevné cedule pro průvodce a dám také instrukce recepčnímu, který vydává hostům při odchodu kartičky příslušné barvy.
Jednu dobu mě z tohoto důvodu děsila zastávka ve Vídni. Jen samotná City Tour mívá tři různé „rychlostní“ úrovně, tedy minimálně tři barvy, ale většinou některé dvakrát. Dále jsme k tomu nabízeli ještě Culinary tour, Tajemnou Vídeň a na jedné tematické židovské plavbě ještě návdavkem speciální exkurzi „Jewish Vienna“. To bylo dohromady 8 průvodců a 5 autobusů.
Z těch barev a logistiky se mi motala hlava, hostům taky a nejvíc jsem trnula, že už nebyly žádné náhradní mikrofony… Mimochodem, správně tušíte, že jsem si dala velký pozor, aby na tu židovskou skupinu nepřipadla žlutá barva. 🙂
Před exkurzí ještě najít kreditku
Když tedy schystám nezbytné „náčiní“ na exkurze, tak ještě zkontroluji, jestli mám od našeho dodavatele jména všech dnešních průvodců. Často si je zadám už den předtím do mobilu, abych se v případě potřeby dovolala jakékoliv skupině. Ale někdy se k tomu dostanu až na poslední chvíli před odchodem.
Během té hodiny před exkurzí za mnou také vždycky přijde pár hostů s dotazy. Kromě obligátních jako „Kde je bankomat a lékárna?“ to může to být i zdravotní problém. Někdy musím exkurzi oželet a jet s hosty do nemocnice. Stává se, že se host z nemocnice už na loď nevrátí.
Jindy je to ztracená kreditka, později obvykle za mé asistence nalezená na svém místě nebo v šuplíku. A jistě tušíte, že bývají i bizarní dotazy a přání. 🙂
Logistika odjezdu
Asi čtvrt hodiny před exkurzí udělám hlášení lodním rozhlasem přímo od mého stolu a připomenu hostům, co si všechno mají vzít s sebou a jaké dnes očekáváme počasí. V tu dobu přicházejí na loď průvodci a máme spolu ještě briefing o programu. Zároveň jim můžu dát obecné informace o hostech a jejich zvláštnostech, ale i o časovém harmonogramu po exkurzi.
Nezřídka se stává, že do určité destinace dorazíme později, anebo musíme naopak vyplout z přístavu dříve, a tak se domlouváme, jak trasu upravíme. To samé při nepříznivém počasí.
Když jsou autobusy a průvodci nachystaní, udělám ještě jedno hlášení, aby se nikdo nemohl vymlouvat, že propásl odjezd. S pomocí průvodců spočítám hosty v autobusech a ověřím, že všichni mají audiosystém a jsou ve správné skupině.
Dopoledne ve městě
Během exkurze se snažím střídat skupiny a objevit se u každé z nich, abych mohla asistovat v případě problémů a abych si taky udělala představu o výkonu každého průvodce. Můžu pak mnohem snáz reagovat na zpětnou vazbu od hostů. A když mají pak hosté rozchod, mám možnost si buď vyřídit něco soukromého, anebo zalézt do zastrčené kavárny a pracovat.
Většinou upravuji program na další dny, nebo už organizuji vylodění s několikadenním předstihem. Přeci jen, logistika odjezdu 150 lidí a asi dvojnásobku zavazadel vyžaduje důkladnou přípravu. Tím, že máme každý den různé exkurze paralelně a hosté mění svůj výběr na poslední chvíli, musím i já doladit s dodavateli počty průvodců, lístků na koncert nebo míst ve vinném sklepě občas i jen půl dne předem.
Odpoledne na lodi
Když exkurze skončí, uklidím zpět barevné cedule od průvodců, rozmotám všechny ty zašmodrchané kabely od mikrofonů a zastrkám audio systém do nabíječky.
Odpoledne máme buď další exkurzi, nebo plujeme. Nemám moc ráda, když jsou exkurze ráno i odpoledne, protože musím zase všechno připravit a s obědem být hotová minimálně o dvacet minut dřív než hosté.
No a pokud plujeme, mívám na některé úseky komentář z horní paluby. To je moje oblíbená část. Chodím s mikrofonem mezi hosty a vyprávím jim historky z dané oblasti. V určitou chvíli vždycky začne mikrofon nesnesitelně skřípat, takže pochopím, že opouštím zónu signálu okolo kapitánského můstku a že se musím o pár kroků vrátit. 🙂
Večerní činnosti
Před šestou hodinou večer chodím na recepci zkontrolovat tištěný program na další den, který za chvíli hosté dostanou do kajuty. Program připravuji sama a s předstihem dávám k úpravě kapitánovi a hotel managerovi. Ti doplní údaje z jejich pole působnosti, jako případné kulinářské speciality anebo aktuální plavební plán. Finální verzi si pak rovnou beru s sebou na briefing, který mám před večeří před všemi hosty.
Po večeři ještě uvedu kapelu, která pro nás ten večer hraje na palubě a ráda se na chvilku zaposlouchám i s hosty. Pak už je můj den teoreticky u konce, ale do kajuty se většinou dostanu až tak kolem desáté večer.
Jindy ale večerní program zajišťuji já. Můj hudební kvíz je velmi populární, ale zároveň dost energeticky náročný. Hosté mají v tuhle večerní dobu něco upito, takže se zábava často zvrtne a já musím rozvášněný dav nějak ukočírovat. Jednou se dokonce postarší anglický gentleman začal při písničce v rytmu svlékat! Všichni jsme se málem počůrali smíchy! 😀
No a v posteli píšu ještě do posledních sil denní report, protože kdybych náhodou nebyla po celodenní honičce dost unavená, tak tohle mě vždycky uspí spolehlivě! 🙂
V dalším článku vám povyprávím o některých úsměvných a dramatických momentech z plavby. Pokud by vás zajímalo něco dalšího, napište mi!