Co průvodce, to trochu jiné rady. Každý se na začátku potýkal s jinými výzvami, podle toho, zda začínal při studiu, po mateřské nebo v úplně jiné situaci. Taky je rozdíl, když jste se v dané lokalitě narodili, než když jste odjinud. Věřím ale, že vám tyto tipy pomůžou, ať už patříte do jakékoliv kategorie!
1. Klidně berte z počátku hůře placené zakázky, pokud se na nich hodně naučíte
Představa, že se v kurzu všechno naučíte a pak už budete po zbytek kariéry jen „drobně ladit“ je iluze. I já jsem této iluzi podlehla a poté velmi rychle procitla. V Praze jsem se nejvíc naučila u „červených deštníků“, což byly spíš podprůměrně placené túry. Ale tím, že byly stále stejné, jsem si mohla znalosti upevňovat.
Ve Vídni mě zase nejvíc posunuly nácvikové procházky, které jsem dělala pro místní Čechy zdarma. Jsou průvodci, kteří nad tímto typem zakázek ohrnují nos. Já jsem ale přesvědčená, že dril je na každém začátku důležitý a aby se člověk mohl posunout a improvizovat, musí mít „z čeho vařit“.
2. Čti to, co čtou tvoji klienti
Často uklidňuji začínají průvodce tím, že ačkoliv mají pocit, že nic neví, tak pořád toho vědí více než jejich příští klient. Existuje ale malé procento turistů, kteří si před cestou udělají podrobnější rešerši než jen jednoduchý seznam hlavních památek. Proto vám pomůže přečíst si o vašem městě i z jiných zdrojů, než jsou obvyklé bichle z knihovny. Získáte tím představu, s jakou znalostí možná přijíždí váš klient.
Samozřejmostí by měla být vydání Lonely Planet a Rick Steves, provázíte-li Američany. Dále si občas pročtěte blogy o vašem městě na téma „hidden gems“ a „secret places“. Je lepší se o těchto místech dočíst s předstihem. Ať už je totiž znáte nebo ne, a ať už máte třeba pocit, že ten článek jen zbytečně přehání, je důležité vůbec vědět, že se o těchto místech vůbec někde píše.
No a samozřejmě byste měli vědět, které romány a filmy, týkající se vašeho města, se proslavily v zemích původu vašich klientů.
Klasickým případem je americký film The Sound of Music. Odehrává se v Salzburku a v hlavní roli uvidíte Julii Andrewsovou. O tomto filmu, který znají všichni Američané nazpaměť, jsem slyšela poprvé až na plavbě po Dunaji v roce 2012. Další den jsem si ve Vídni chtěla koupit DVD a konečně zjistit, co na něm všichni mají, ale prodavači na mě jen nechápavě koukali a podstrkovali mi CD s klasickou hudbou. 🙂
3. Říkej ano novým výzvám, ale s rozumem
Drilovat stejné okruhy je na začátek nejlepší. Ale aby se člověk někam posunul, musí expandovat na jiné itineráře, jazyky a agentury. Chápu, že pokud máte děti nebo jiné závazky, nejde to tak rychle a není třeba tlačit na pilu. Naučte se říkat ne, i když to občas bolí. Časem budete ten expert, který jezdí všechno. Ale nic se nestane, když to nebude už letos. 🙂
Letos v létě mě oslovila moje oblíbená agentura kvůli polodennímu výletu do Vídeňského lesa s návštěvou kláštera Heiligenkreuz a dalšími dvěma zastávkami po cestě. Byla jsem rozpolcená. Na těch místech jsem byla naposledy před dvěma lety v rámci kurzu a od té doby ne.
Přestože se měla akce konat až za téměř dva měsíce, věděla jsem, že mám v kalendáři maximálně dva volné dny bez dítěte nebo jiných zakázek, kdy se tam můžu po vlastní ose vypravit. Přesto jsem byla odhodlána zakázku vzít. Nakonec jsem, jistě ne náhodou, týden předtím onemocněla a exkurzi musela předat jiné kolegyni. Pochopila jsem, že je na čase začít říkat ne a netlačit na pilu.
4. Kreativita a improvizace roste s množstvím znalostí
Vřele doporučuji dělat si už od začátku výpisky do počítače. Případně pokud rádi píšete na papír, tak si zařiďte složku na materiály podle míst nebo podle témat. Přijde chvíle, kdy budete potřebovat na zadání klienta protáhnout obvyklý okruh o hodinu nebo začít v nezvyklém hotelu. Anebo prostě budete připravovat vlastní tematickou prohlídku. Čím hustší pomyslnou síť znalostí o vašem místě máte, tím lépe a rychleji se vám to bude tvořit.
Už během kurzu jsem jsem si všimla, že se do vídeňské historie výrazně zapsalo druhé osmanské obléhání roku 1683 a že se k této události váže nebývale velký počet památek a míst. Když jsem rok poté chtěla vymyslet „bojovku“ po městě, ihned jsem sáhla po tomto tématu a příprava šla od ruky jedna radost!
5. Amatéři si konkurují, profesionálové si pomáhají
Možná budete mít někdy na začátku kariéry pocit marnosti, že je ve vašem městě už tolik průvodců a vy se tu tudíž nikdy neprosadíte. Tyhle pocity jsou normální. Neměl by to být ale důvod, proč na ostatní kolegy žárlit nebo k nim mít nepřátelský postoj. Všichni na tom byli ze začátku jako vy a hodně z nich si to ještě pamatuje a nabídne pomocnou ruku.
Mít spolehlivou síť kolegů je naopak naprostá nutnost! Pokud se k nim nebudete chovat jako ke zlé konkurenci, uvidíte, že se díky nim dostanete k zajímavým zakázkám a že vás nejednou vytáhnou z bryndy. Není třeba hned se všemi kamarádit. Jako všude najdete kolegy, se kterými si prostě nesednete. Důležité ale je, mít základní nastavení mysli na přátelskou spolupráci a ne naopak.
Když jsem připravovala článek na téma Provázení Mexičanů, oslovila jsem několik kolegů španělštinářů z Prahy pro jejich postřehy. Jitka i Pablo mi velmi ochotně sdělili své zkušenosti. Třetí kolegyně mi ale napsala velmi ostrý email plný vykřičníků a osočila mě ze špehování a z konkurence. Taková reakce mě naprosto zaskočila. Ale říkala jsem si, že když jí ubezpečím o tom, že provázím jen ve Vídni, a tedy jí nepolezu do zelí, že ten drsný tón zmírní. Bohužel následoval pohrdlivý email, že ve Vídni může přeci provázet každý průvodce na základě uznávání živnosti v rámci EU a následovaly posměšky, že jsem to všechno absolvovala zbytečně. Myslím, že tady není co dodat. 🙂
