Málokdy se mi na plavbě podaří absolvovat s hosty prohlídku města od začátku do konce, ale v srpnu se mi to v Bratislavě podařilo. A přestože trasa byla zajímavá, průvodce bohužel vůbec ne. Všichni jsme se shodli, že byl nudný, a já jsem přesně věděla, proč. Neuměl totiž vůbec předávat informace v kontextu!
Jaký kontext vybrat?
Na průvodcovských kurzech se obvykle zdůrazňuje, že máte dávat místa a události do kontextu země původu vašich klientů. Ale ono úplně postačí, když je zasadíte do kontextu jejich cesty. Například pokud víte, že přijeli do Bratislavy po Dunaji, a tudíž byli včera ve Vídni a zítra poznají Budapešť, je skvělé toho ve výkladu využít.
Průvodce například zmínil, že Bratislava byla korunovačním městem a že tam bylo korunováno několik králů. Turisté zdvořile pokývali hlavou a pokračovali jsme dál. Místo toho mohl říct: dneska je hlavním městem Maďarska Budapešť, v 16. století ale část země obsadili Osmané, takže se na jeden a půl století hlavní město přesunulo více na západ, do bezpečí. A hned by lidem svitlo.
Jak propojit Bratislavu s Vídní
Před hradem byl jakýsi památník na bitvu Přemysla Otakara II a Rudolfa Habsburského. Průvodce na to letmo ukázal prstem a bez bližšího vysvětlení pokračoval dál. Turistům očividně ani jedno jméno nic neříkalo. Když už o tom chtěl mluvit, mohl vysvětlit, že díky té bitvě se Habsburkové dostali na rakouský trůn, který si pak udrželi 650 let. A klidně býval mohl zavtipkovat, že se díky tomu v Rakousku nemluví česky, ale německy. Bohužel, promarněná příležitost.
V zahradě nám vyprávěl, že zde nějakou dobu bydlela Maria Christina a Albert Sasko-Těšínský. Bez bližších detailů. O co více by ale turisty tahle informace zaujala, kdyby řekl, že Maria Christina byla nejoblíbenější dcera Marie Terezie a jako jediná se směla vdát z lásky. Její manžel byl jmenován uherským místodržícím, a proto se přestěhovali sem, do Bratislavy. A že jistě slyšeli včera ve Vídni o galerii Albertina, kterou tento pár založil a po kterém se jmenuje.
Výslovnost „makes the difference“ 🙂
V zahradách pod palácem jsme procházeli kolem pomníku sv. Cyrila a Metoděje. Zmínil, že přinesli do země křesťanství, a když se dostal i k cyrilici, už už jsem se radovala, že se mí hosté konečně dozvědí něco zajímavého. Bohužel, jelikož slovo „cyrilice“ nevyslovil anglicky, nikdo nepochopil, o co jde a následovalo opět jen pokývání hlavou a přesun dál.
Naprostá většina Američanů i Latinoameričanů, které jsem kdy provázela v Praze nebo na lodi, ví, že něco jako cyrilice (v Česku „Azbuka“) existuje a že se tím píše v Rusku. Už ale často netuší, jak to písmo vypadá, že se tím psalo i tady a že místní používání latinky souvisí s vlivem katolické církve v regionu střední Evropy.
Průběžná sebereflexe je klíčová
Průvodce promarnil spoustu příležitostí pospojovat nejrůznější informace dohromady a připravit své skupině „aha momenty“, které by si pamatovala ještě dlouho. Ruku na srdce: neděláte to taky tak? Co byste mohli ve svém výkladu zlepšit, aby si vaši klienti z prohlídky odnesli ještě více?
Jak je vidět na příkladu v Bratislavě, není třeba nikoho zahrnovat bombastickými informacemi nebo čísli. Stačí jen přemýšlet o tom, co by lidi asi tak mohlo zaujmout a co by o místních osobnostech či dějinách asi tak už mohli vědět. Naslouchejte jejich otázkám a čtěte z jejich výrazu tváře. To, co od nich zjistíte, uplatněte při další prohlídce.
Jak tedy na to?
Cestujte a rozšiřujte si obzory na prohlídkách s jinými průvodci. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že bazilika Sacre Coeur na Montmarteru byla založena roku 1875 jako pokání za porážku ve válce s Pruskem! Jen pár dní před tím jsme se s mou projížděli Rüdesheimem na Rýně a obdivovali sochu Germanie, symbol sjednocených Němců, kterak se dívá směrem k poražené Francii. Stejná válka, jen jiná perspektiva.
A jako poslední příklad přidám kostely sv. Štěpána, protože jen na plavbě po Dunaji turisté navštíví tři: v Pasově, Vídni a Budapešti. A logicky se ptají, jestli se jedná o toho samého světce. Jelikož tu otázku předvídám, můžu jim rovnou ve Vídni proaktivně vysvětlit, že se jedná o dvě různé osobnosti. Zatímco v Německu a Rakousku jde o světce z počátku našeho letopočtu, mučedníka, který byl ukamenován a připomínáme si ho 26. prosince, tak v Budapešti jde o krále Ištvána, který v Maďarsku kolem roku 1000 zavedl křesťanskou víru.
Proto tedy cestujte, zajímejte se a hledejte, jak byste mohli dát informace z vašeho města do širšího kontextu. 🙂
