- Jak jsi se vlastně stala průvodkyní?
V roce 2002, těsně před maturitou, jsem prokrastinovala na internetu. Jelikož tehdy ještě neexistoval Facebook, brouzdala jsem nazdařbůh na stránkách Seznamu. Jen tak z nudy jsem klikla na kategorii kurzy a padl mi do oka Kurs průvodce Prahou. Pomyslela jsem si, že to není špatný nápad. Prostě náhoda, žádná vysněná kariéra!
Kurs začal souběžně s mým prvním semestrem na vysoké a já jsem si během toho přivydělávala jako metařka. Ano, žlutá reflexní vesta a 50Kč/h na ruku. Ale jakmile jsem v zimě složila zkoušky, odložila jsem koště a místo toho vzala do ruky červený deštník a stoupla si s ním na Staromák. A přesně takto začala moje kariéra průvodkyně!
2. Jak si to můžeš všechno zapamatovat?
Člověk si nejlépe zapamatuje informace, které ho samotného zajímají, takže se při prohlídkách soustředím na to, co přijde zajímavé mě. Paměť rozhodně nemám lepší než většina ostatních lidí. Ale častým opakováním se dá zapamatovat leccos. A přiznám se bez mučení, že když nějakou trasu ještě neumím dokonale, vždycky si před akcí „prolítnu“ svoji přípravu na papíře.
3. Nebojíš se, že se tě někdo zeptá na něco, co nebudeš vědět?
Většinou se nebojím, ale to neznamená, že se to nestává! Jak z toho vybruslím, záleží pak na tématu nebo na míře únavy. Když mám chuť, pustíme se s turisty do diskuse, jak by to asi mohlo být, na základě toho, co oba víme. Některé odpovědi se dají najít na internetu, pak je to jednoduché. Jiné se najít nedají.
Ale ať už nakonec odpovím jakkoli, je dobré se nezhroutit, naopak za tu otázku poděkovat a klidně přiznat, že je tak sofistikovaná, že ani vy si s ní nevíte rady! To turistu potěší!
4. Už jsi někdy ztratila během prohlídky nějaké turisty?
Ne. Jen jednou se to stalo, ale bylo to „řízené ztracení“, kdy jsem skupině na začátku v autobuse dala mapičky s vyznačeným místem srazu a telefonním číslem. To aby byli flexibilní, ale zároveň nezmeškali odjezd. Klient mi pak půl hodiny před odjezdem zavolal a v pořádku nás našel. Prý chtěl hodně fotit a už nás nedoběhl. Ale udělal si svůj program a byl spokojený.
5. Kolik jazyků vlastně umíš a jak jsi se je naučila?
Kromě češtiny umím anglicky, což jsem se naučila na gymplu. Pilným provázením Američanů prakticky celý profesní život už mi to ani nepřijde jako cizí jazyk. Nevyhnula jsem se ale ani trapným momentům, kdy jsem něco vyslovovala celá léta špatně, než mě někdo konečně nesměle upozornil na chybu…
Němčinu jsem se sice taky učila už od dětství, ale později ji zcela „převálcovala“ portugalština. K němčině jsem se pak musela oklikou vrátit, když jsem se v roce 2013 přestěhovala do Německa a následně do Rakouska. K srdci mi moc nepřirostla, beru ji jako komunikační jazyk a nutné zlo a po delším nepoužívání cítím, že se musím zase rozmluvit.
Portugalština je moje srdcová záležitost a láska k ní mě provází už od puberty. Můj sen byl portugalštinu studovat na Filosofické fakultě UK a vyjet do Portugalska na Erasmus. To se mi splnilo. A přestože jsem studium musela bez titulu v půlce opustit, portugalsky jsem už naštěstí uměla a svůj sen o Portugalsku už jsem měla taky splněný.
Portugalština mi vždycky všude otevírala dveře i srdce a nezapomínám jí, ani když jí delší dobu nemluvím. Už jí mám v krvi. Moje interview v portugalštině o cestovním ruchu v pěti jazycích můžete shlédnout tady.
Španělština byla pro mě dlouho takovou Popelkou. Líbila se mi, ale naučila jsem se jí spíš jen proto, že se na univerzitě vyžadoval druhý románský jazyk. Bylo to bezbolestné učení a kredity a jazykové certifikáty ze španělštiny jsem sbírala skoro zadarmo. Byla pro mě ale až na druhém místě a často se mi do ní dostávala portugalská slovíčka (tzv. portuňol). Hezky se vyjímala v životopise, ale vlastně jsem pro ni neměla žádné profesní uplatnění. Protože portugalštiny a angličtiny bylo vždycky víc.
Ale když už jsem si myslela, že mi zůstane zakonzervovaná ve své „portuňolské“ podobě, vstoupil mi na pár měsíců do života úžasný Mexičan! Kvůli němu jsem si po večerech zlepšovala jazykovou úroveň i sledováním napínavé telenovely a za pár týdnů už jsem mluvila neskutečně čistě, v mexickém slangu a bez portugalismů! Díky ti, Gerardo, konečně mám pocit, že už španělštinu nešidím!