V tomto článku se s vámi chci podělit o to, co beru v úvahu při plánování práce. Opět vám odkryju karty a budu konkrétní. Může se sice někdy zdát, že plánování v tomhle odvětví je dost dobře nemožné. Ale já vám radím, abyste se o to pokusili. Nebudete pak totiž na sebe naštvaní, že máte diář plný ubíjejících zakázek, ze kterých se nemůžete vykroutit.
Moje kritéria jsou: poměr energie/ výdělek, profesní růst, flexibilita a minimální dopad na rodinný život.
Začnou rovnou tím posledním kritériem:
Skloubení práce s mateřstvím
Jelikož mám malé dítě, které ještě nezvládne samo dojet do školy nebo na kroužky a ani nemůže být déle samo doma, zbývají mi na prohlídky víceméně jen všední dny. Práci o večerech či o víkendech beru pouze výjimečně. Musí být krátké a atraktivně ohodnocené (viz kritérium Poměr energie/ výdělek). Platit chůvu a přijít o vzácný víkend s dítětem ve střídavé péči mi za to nestojí.
Kromě toho se snažím o vyvážený poměr prohlídek, kde se učím něco nového, a těch „na pohodu“, kde se naopak nic nového učit nemusím.Výhody „udržovacích“ prohlídek
Výhody „udržovacích“ prohlídek
Během sezóny se snažím nevyjít ze cviku a nezapomenout kvůli delší pauze základní vědomosti. Proto vědomě zařazuji do svého měsíčního plánu i hůře placené dvojjazyčné zakázky od agentury X, protože se chci udržet „fit“. Prohlídka je anglicko-španělsky, takže procvičím oba jazyky zároveň. Zahrnuje i zámek Schönbrunn, který v rámci dobře placených privátek provázím jinak dost nárazově: někdy dvakrát týdně, jindy se tam nedostanu celý měsíc. Zejména v mimosezóně.
Zároveň mají „udržovací“ prohlídky tu výhodu, že na ně nemusíte vynakládat příliš času navíc. Přijdete, odprovázíte, jdete domů. Vše má předvídatelný průběh a můžete si před tím naplánovat návštěvu fitka a po akci oběd s kamarádkou. Je taky fajn mít každý měsíc nějaký jistý příjem, ačkoliv na tomto typu zakázek zpravidla nezbohatnete. A dělat je každý den by bylo ubíjející.
Prohlídka „růstová“
Asi jako většina z nás se snažím aktivně vyhledávat zakázky, na kterých se něco nového naučím a rozšířím si portfolio. Letos jsem takhle začala provázet španělské skupiny v Císařské klenotnici. Bohužel zakázky byly nakonec jen 2 a tak jsem už většinu informací pozapomněla. Příští rok by to chtělo aspoň 8, abych nevyšla ze cviku.
Při rozšiřování portfolia se primárně dívám na nabídku agentur, pro které už pracuji, co tam ještě mají. Protože u nich je největší šance si nové dovednosti opravdu zautomatizovat.
Ale někdy přijde nečekaná nabídka na nezvyklé téma a já rozmýšlím, zda se příprava na ni vyplatí i do budoucna. Letos mě oslovilo město Holice, odkud pochází Emil Holub, abych je vzala na Centrální hřbitov, kde je velikán pochován a pak jim ukázala něco mimo centrum. Vidina budoucí každoroční spolupráce mě namotivovala, abych si v příštím roce udělala pro Centrální hřbitov speciální akreditaci.
Růstové jsou ale zejména moje prohlídky pro veřejnost v češtině. Mám v podstatě absolutní volnost, co nového se chci naučit a předat mému publiku. Takto jsem v únoru záměrně dala do programu prohlídku Císařské krypty. Tahle památka má velký potenciál a chtěla jsem si ji nacvičit. I moje jarní prohlídka s tématikou austrofašismu a nacismu byla motivovaná snahou pořádně si toto období rakouských dějin nastudovat. Ty informace se mi pak hodily i v rámci jiných prohlídek.
Příští rok bych tedy ráda, aby se letošní „růstové“ prohlídky proměnily v „udržovací“ a já se mohla naučit přibližně 5 nových itinerářů či muzeí. V plánu mám už několik let Kunsthistorisches Musem, tak snad se to letos konečně povede.
Poměr energie/ výdělek
Peníze jsou sice až na prvním místě, ale v úvahu neberu jen absolutní výši výdělku, ale i kolik energie mě ta prohlídka stojí celkem.
Některým vídeňským průvodcům by připadaly ceny, za které provázím české klienty, nízké. Nicméně já mám tu zkušenost, že s českou rodinkou či školní skupinou, která má zájem o placené služby průvodce, je skvělá domluva. Na rozdíl od bohatých Latinoameričanů hned všechno pochopí, neposílají nadměrné množství emailů, nic na poslední chvíli nemění a chodí přiměřeným tempem. Taková práce je radost!
Když si dělám statistiky, kolik vydělám za průměrnou prohlídku, tak na mě nevyhnutelně vykoukne nízký honorář za krátké prohlídky po Schönbrunnu pro agenturu Y. Někdy si říkám, že už to za ty peníze dělat nebudu. Ale pak si uvědomím, že probíhají hlavně od května do září a já na ně obvykle jezdím z domova na kole. Mám to kousek a tyhle čtvrthodinky v sedle miluju! Dvouhodinová prohlídka uteče jako nic a já ten den ještě stihnu doma jak oběd, tak i spoustu práce.
Mám sledovat hodinovou sazbu?
Podobná situace je i s celodenními zájezdy do Salzburku pro agenturu Z. To město se mi strašně líbí a z nádherných výhledů kolem dálnice se mi tají dech. Jenže jsem se skupinou od 7 ráno do 8 do večera, tedy minimálně 13 hodin. Přepočteno na hodinovou sazbu je finanční odměna dost neadekvátní a za 3 polodenní okružky bych si vydělala víc. Někdy už si říkám, že už to nepojedu.
Ale pak si to vždy rozmyslím. Kromě toho, že se tahle prohlídka i tak na kontě celkem významně projeví, je to pořád ještě stejné množství přípravy za více muziky: jen jednou se obléknout a nalíčit, jen jednou se sbalit. Jednou zařídit chůvu, jednou jet do centra a zpátky. Zároveň se za těch 13 hodin zdaleka tolik nenamluvím, protože polovinu času turisté v autobuse prospí a taky mají v Salzburku 2 hodiny volna. Během toho mám čas si vyřídit nějaké telefonáty nebo si nakoupit.
Kritérium flexibility
Poslední z mých kritérií je flexibilita. Občas jsem nemocná nebo nestíhám přípravu na plavbu a potřebuji nějaké prohlídky zrušit. Nebo se naskytne jiná skvělá příležitost. Proto se snažím nemít celý týden plný zakázek, které závisejí jen na mé osobě, ale mít to nakombinované s akcemi, které může vzít kdokoliv. Ideálně mít aspoň 1 pracovní den v týdnu volný, jako vatu. Občas je snazší volné místo zaplnit nárazovou prací, než najít záskok.
A jaká kritéria máte vy? Jste s rozvrhem ve svém diáři spokojeni? Anebo jste po přečtení tohoto článku něco přehodnotili? Dejte mi vědět!